Ahoj kamarádi

Jdu Vás všechny pozdravit, popřát Vám do nového roku jen to nejlepší a povyprávět o tom, jak jsme s páníkama strávili konec starého a začátek nového roku

31.prosince ráno jsme vyrazili směr Krkonoše. Kolem doby obědu jsme konečně dorazili do místa, kde jsme se rozhodli strávit pár dní, do Harrachova.

Panička to tam má moc ráda, jezdila do Harrachova na chalupu odmalička každou zimu. Prý to bývala vždycky „Expedice Appalucha“   No my jsme bydleli v penzionu, panu domácímu pejsci nevadili, měl je rád.

Hned jak jsme přijeli, tak jsme vyrazili na prochajdu. Omrknout terén  Pak se páníci stavili na oběd a šli jsme vynosit věci z auta.

Asi ve čtyři hodiny začala „válka“… No, abych to vysvětlila, válka samozřejmě nezačala, ale ten hluk byl opravdu jako z války. Nějací „blázni“ bouchali petardy a ohňostroje od čtyř hodin až do dvou do rána! A ne že jen „sem tam“…každou sekundu rána!!!

Nejdřív jsem si toho kraválu nevšímala, jen když to bouchlo někde těsně blízko mně, tak jsem občas štěkla…ale když to bouchalo už tři hodiny vkuse, byla jsem z toho pěkně otrávená… Páníci z toho byli taky už dost nevrlí, říkali: “Když to nám tolik vadí, co teprve chudák Molly“…a paničku napadlo, že mi zaváže uši…

Vypadala jsem jak vlk z Karkulky, když se převlekl za babičku Na hlavě jsem to měla asi 3 minuty, pak jsem to sundala…

Po půlnoci jsem raději zalehla a spala…Páníčci říkali, že příště musíme najít něco dál od centra…nejlépe někde na samotě

Na Nový rok jsme podnikli výlet na Mumlavské vodopády. Bylo to tam moc hezké, jen se mi nelíbilo, že jsem nemohla plavat. Ale v tom ledu bych asi zmrla

Cestou zpět jsme se rozhodli, že si vypůjčíme sáňky. A protože jsem zlobila a tahala na vodítku, tak ty sáně zapřáhli za mě…Myslíte, že mi to nějak vadilo? Cha, vůbec…dokonce, když si na ně panička sedla, tak jsem ji táhla z kopce dolů!

Pak jsme se vrátili, trošku si odpočinuli (no ten odpočinek se protáhl asi na 2,5 hodiny) a zase vyrazili (už za tmy) sáňkovat.

Byla to sranda, honit páníky, když jeli z kopce dolů  No ten den jsem se asi podruhé narodila Málem jsem vběhla pod auto Byli jsme sáňkovat u chalupy, kam panička v dětství jezdila- na kopci , který byl na začátku lesa…člověk (ani pes) by vůbec nečekal, že tudy může jet auto (lesní cesta pokrytá sněhem a ledem) …navíc večer.  Vybíhala jsem z lesa na ten kopec za páníkama a najednou auto… Zastavilo asi 10 cm přede mnou… Páníček rychle zareagoval, vběhl na tu cestu a zamával na to auto, ať zastaví…Ufff...

2.ledna jsme vstávali docela brzo. Panička šla lyžovat už na osmou, prý brzo ráno není na svahu moc lidí (nechce se jim vstávat). Tak jsme ji šli s páníčkem doprovodit.

Prošli jsme se a vrátili se na snídani. Pak jsme si dali „pětadvacet“ a šli počkat na paničku.

Odpoledne jsme jeli do Jablonce nad Nisou na návštěvu k sestřence a bratránkovi paničky.

Samozřejmě jsme neseděli doma, ale vyrazili na výlet na Jindřichov. Předtím jsem ale musela na veterinu, pořád jsem si drbala uši… Vylezl z toho silný zánět v obou uší Tak dostávám antibiotika a jsem opečovávaná

Ten den krásně sněžilo, příroda vypadala pohádkově Cestou byla sranda, Terča s Romíkem si se mnou pořád hráli. Já je tahala po zemi a oni se tomu smáli

Jen se mnou Romík na chviličku přestal kamarádit… Házel mi klacíky, škádlil mě a já na něj skočila…a škrábla jsem ho pod očičkem. Chudák se lekl a tekly mu i slzičky Ale jeho mamka mu vysvětlila, že jsem to neudělala naschvál…Že jsem si chtěla hrát a že on je menší než já, když stojím na zadních. No panička stejně hudrovala, že skákat se nesmí…

Za chviličku na to zapomněl a zase jsme spolu lumpačili Nahoře na Jindřichově jsme se klouzali v zamrzlé požární nádrži na vodu, byl to takový malý rybníček.

Ten den se nám všem moc líbil

A v sobotu už nás čekala cesta domů, hned jsem posmutněla Páníčci říkali, ať nesmutním, že mají pro mě překvápko. A opravdu, asi po dvou hodinách jsem dorazili do Pardubic k mojí sestřičce Angie, kde už na mě čekala spolu i s naší maminkou Selby Páníci měli problém nás od sebe rozeznat, ještě že máme každá jiný obojek No jsme holt jedna krev

Šli jsme na procházku, abychom si spolu zalumpačily. No já se zase předvedla. Tahala jsem na vodítku jak husky sáně, poslouchat se mi nechtělo ani omylem A venku mě zajímalo všechno, jen ne moje psí rodinka…běhala jsem jak šílená. No musela jsem ukázat, jakou mám fyzičku Angie je dračice stejně jako já, občas se jí poslouchat taky nechce…ale rozhodně to není tak často jako u mě… Musím se polepšit Maminka Selby je klidnější, je to už holt rozumná dáma Panička doufá, že se toho u mně taky někdy dočká.

Angie, Selby a jejich rodinky jsou super, všichni jsme moc rádi, že jsme se mohli sejít a popovídat si. Těšíme se na další setkání

A pak už nás čekala opravdu jen cesta domů…a tu jsem prospala.

Už se těším, až zase někam vyrazíme a až zase uvidím svoji psí rodinku!

Zdraví Vás Molly se smečkou!

P.S. Na rajčeti je krátká fotodokumentace!