Na dveře už zaklepal listopad, ale zatím o sobě nedává moc znát. Sice už sluníčko moc nevidíme, ale je pořád dost teplo, a tak toho náležitě využíváme.

Když zrovna neprocházkujeme, tak ve volném čase cvičíme. Jessy je teď moc šikovná a dělá páníkům radost, já (Molly) samozřejmě nezůstávám pozadu. Mě za chvíli čeká „pracovní sezóna“, tak už se moc těším.

No už mi svým způsobem vlastně začala, třikrát jsme byli s páníkama na kačenách. Poprvé jsem trošku zlobila, panička mě málem „zašlapa do země“, podruhé už to bylo fajn a potřetí jsem pracovala jak „starý mazák“. No uvidíme, co předvedu dál.

O víkendu jsme podnikli asi poslední delší pěší výlet tento rok. Navštívili jsme Hostýnské vrchy, výlet stál zato. Jessy měla premiéru v cestování vlakem a autobusem, napoprvé to ustála perfektně. Já, jakožto „starý mazák“, jsem samozřejmě byla nejvzornější.

Ušli jsme asi 16 km, viděli kus hezké přírody a protáhli si pořádně kosti. Teda páníci ušli 16 km, my dvě jsme naběhaly tak 100 km.

A jako vždy, i tentokrát jsme všude vzbuzovaly pozornost. Ať už tu pozitivní, nebo tu negativní, pozornost to prostě byla. Dozvěděly jsme se například, že jsme labradoři. Když paník paní opravil a objasnil jí, jaké že to rasy jsme, tak paní řekla :"Aha, takže to jsou lovečtí..."Tomu jsme se usmáli, ale označení „himalájský ohař“, to už nám přímo tekly slzy smíchu.  A když jedna paní ve vlaku poslala Jessy „do pr…“., protože se jí dotkla chlupem na ocase, tak se páníci nestačili divit… Paničku pak napadlo, že jí měla odvětit, že Jessy ji sice do patřičných míst poslat neumí, ale „natrhnout“ by je asi dokázala. Samozřejmě jsme se ale více lidem líbily, takhle paní byla „vyjímka“. No páník zase trošku povyrostl.

Zatím se mějte, zdraví Vás

                                               Vopice M+J s páníkama.